NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To, že nová deska FOALS bude skvělá, jsem věděl z různých útržků, co unikly ze studia už dlouho před tím, než vyšla. Řešil jsem tedy jediné. Jak moc skvělá bude. Už před dvěma lety jsme zařadili jejich minulou desku do článku Stručný průvodce výtečnou hudbou 2013. Aktuální album jen podtrhuje jejich pozici. Jestliže minulá deska mířila na velká podia a měla našlápnuto k tomu etablovat se na výsluní britského kytarového mainstreamu, „What Went Down“ trochu více vystrkuje drápky, je syrovější, pocitovější a tvrdší. To samozřejmě stále v mantinelech indie-rockové pohodovky.
FOALS stále pracují se silnými melodiemi, přibyla ale i neonová atmosféra nočního velkoměsta, více melancholie a baladické epičnosti. Současně nám FOALS lehce zhutněli a potemněli. Pryč jsou hopsavé začátky inklinující k mathrockovým dováděním. Oxfordská pětka už vyrostla z fakultních večírků a začíná řešit nástrahy opravdového života. Bezstarostnost postupně mizí. Současně přibývá pestrosti, ve zvucích, v polohách vokálu Yanise Philippakise, ve výrazech kapely. FOALS udělali krok vpřed. Navíc krok správným směrem.
8,5 / 10
What Went Down (2015)
Holy Fire (2013)
Total Life Forever (2010)
Antidotes (2008)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.